Volby, strach a nic než národ!!!

Díky své práci (a službě zároveň), mám možnost hodně cestovat po vlastech českých. Mimo krásy okolní krajiny, poslouchání audioknih a objímání se s volantem mám možnost sledovat předvolební billboardy. Když jezdím vlakem, pak sledovat předvolební plakáty. Kdybych nežil v této zemi, a přiletěl odněkud z Marsu, pojal bych zřejmě pocit, že na mě za každým rohem číhá uprchlík nebo ilegální migrant, a že naše země je vystavena obrovskému nebezpečí. Zřejmě bych zakázal chodit svým dětem do školy, protože situace je skutečně vážná! Pak bych si ale oddechl, protože naštěstí budou volby a mnoho stran a politiků se rozhodlo, že s touto děsivou lidskou vlnou zatočí. Jsem moc rád, že se do voleb přihlásilo tolik lidí, kteří si nepřejí nic, než národ!

Tato anti-uprchlická mantra se u mnohých národovců spojuje s dalším vděčným tématem, kterým je odpor k EU. Dokonce je to prý už horší než za dob pod bolševikem… A pak je ještě jedno vděčné téma a tím je islamizace Čech. Neprocestoval jsem celou zemi, ale fascinuje mě, jak moc se kolem těchto tří témat točí předvolební slogany. Nechci tvrdit, že uprchlíci, EU nebo islám jsou v naší zemi tématem, kterým se není třeba zabývat. Je-li svět propojen, pak každé celosvětově nebo celoevropsky žhavé téma se stává i naším tématem, zároveň ale v naší zemi jsou v současnosti mnohem zásadnější témata a problémy, které, když se nebudou dlouhodobě řešit, pak si říkáme o skutečné problémy. Mám na mysli vzdělání, oligarchizace politiky, byrokratizace podnikání, problémy v policii, nevymahatelnost práva, otázky okolo zdravotnictví, směřování části politického spektra na východ, rostoucí vliv a drzost komunistů atd.

Výzev a problémů je jistě mnohem více, jenže jsou na rozdíl od hesel „pryč s uprchlíky“ složité a zároveň vyžadují skutečnou odvahu je začít řešit. E. Tabery si v jednom ze svých článků všímá zajímavé paralely s rokem 2002, kdy se komunisté domluvili s ODS, tehdy vedené V. Klausem, že odhlasují neměnnost Benešových dekretů. Všechny další strany se tehdy přidaly, protože se báli označení národních zrádců. Hlasování tehdy nemělo žádnou cenu, protože nehrozilo, že by Česku hrozilo odebrání majetků v pohraničí, ale podařilo se vyvolat pocit strachu. Zároveň strany nabídly, že problém vyřeší, protože jsou na straně národa a že to „těm Němcům nedáme“. Podobný pocit strachu se podařilo vyvolat i nyní. Mnozí kandidáti totiž žádný program nemají a zachraňují to stupidní hrou na národní strunu.

Jak jsem již napsal, problémy světa a Evropy se týkají i nás. Nelze se vyhnout tématům utečenců, islámu, EU atd. Jenže skutečné palčivé problémy naší země jsou jiné, než mnoho stran a hnutí tvrdí. Když jsem začal u svých pojížděk po vlastech českých, pak je třeba dodat, že vnímám obrovský potenciál uložený do mnoha lidí. Vnímám obrovské schopnosti a kreativitu. Na rozdíl od některých lidí nesdílím skepsi vůči Čechům. Lidé ale potřebují pozitivní vizi, směr a prostor, aby mohli svoje schopnosti rozvinout. A to je úkol vedoucích včetně politiků.

Proto je třeba dát si pozor na ty, kdo straší a kdo slibují, že „nás od někoho očistí“. To totiž není žádná vize ani směr, ale strašení. A to nikdy nevedlo k dobrým koncům. Navíc je vždy mnohem snažší sdělovat, co nechci, hrát na strunu strachu. Otázka je, zda tomuto populistickému trendu náš národ v blížících se volbách podlehne. Lidé jsou vystaveni atmosféře strachu a odolat nebude snadné. Pokud ale vyhrají čističi od… pak možná bude skutečný důvod začít se bát.

Nejsem naivní, vím, že problémy Evropy se týkají i nás, ale v těchto a dalších volbách skutečně běží o něco jiného.