Otcové, děti a skutečně jde především o společný čas?

V církvi i ve společnosti jsme nabádáni k tomu, abychom s dětmi trávili čas a asi to i děláme. Jenže je toto primárně poslání otce? Tedy trávit s dětmi volný čas? Snad trochu, nicméně klíčové role nejen v biblických časech, byly u mužů v podstatě dvojí. Jednak naučit děti dovednosti potřebné pro přežití. Tedy lov, obdělávání pole a boj (to poslední pochopitelně u chlapců). A pak děti zasvětit do náboženského života, do vztahu s Bohem. Nemyslím si, že současná role otce je učit syna přežít ve smyslu spaní pod širákem, ale připravit na život, druhá role potom zůstává. Otázka je jak…

Duchovní inspirace skrze maraton

Když vyběhnete na trať a máte netrénováno, pak prvních 10 – 15 km je krása. Nic vás nebolí, běžíte si pěkně v tempu a říkáte si, že jestli je tohle maraton, pak je to docela hezká zkušenost. Něco podobného jsem vypozoroval na počátku života s Ježíšem. Člověk sice někdy prošel bolestným hledáním, což můžeme přirovnat třeba k tréningu, ale když se rozhodne následovat Ježíše, je to paráda. Jen občas nerozumí těm, kteří si v životě prošli různými zápasy a pochybnostmi. Když máte sílu, trampoty slabých vám připadají malicherné. Jenže brzy pochopíte…

Učednictví s respektem

Před pár měsíci jsem napsal článek o hrůzostrašném učednictví, který vyvolal reakci, kterou jsem skutečně nečekal. Rozjelo se několik diskusních vláken, začali mi chodit i osobní maily, které popisovaly různé nepěkné zkušenosti s tzv. učednictvím, někteří se mě ptali, na koho jsem myslel atd. Po určité odmlce bych se rád k tomuto tématu opět vrátil. Nedalo mi to a musel jsem nad tím mnoho přemýšlet… především proč toto téma otevřelo tak silnou reakci a to napříč křesťanským spektrem.